Historie pivovarnictví ve Velkém Meziříčí

Kdy a kde přesně se ve Velkém Meziříčí začalo vařit pivo, zůstává zastřeno v šeru dávných věků, ale jako nejpravděpodobnější se jeví počáteční období pánů z Lomnice a některý z jejich domů.

Udělení várečného práva a vznik městského pivovaru

Přiznání práva vařit pivo bylo nejspíš součástí plných městských práv, která Velkému Meziříčí udělil roku 1408 Lacek z Kravař. Nasvědčuje tomu i fakt, že král Ferdinand I. potvrdil v roce 1548 městu právo, že: „Smělo na věčné časy pivo svobodně vařiti a jak v městě, tak i v obcích vrchnostenských na míly cesty od města vzdálených vystavovati a vystavené šenkovati, čemuž neměla vrchnost nikterak překážeti a na míli cesty pivovaru nestavěti". Tuto výsadu uznal v roce 1557 Held z Kementu. Je také známo, že pivo se začalo vařit v městském pivovaru v budově Obecníku.

Konkurenční panský pivovar

O sto let později, v roce 1650, zprovoznil statkář Rudolf Kounic v bývalém luteránském gymnáziu druhý pivovar – panský. Roku 1691 se potom město se statkem domluvilo, že Velké Meziříčí uvaří ročně 13 várek po 12 sudech piva a bude jej ve stejné hodnotě prodávat na dvou místech, v obecním hostinci u Černého orla a v pivovaru. Zároveň byl stanoven trest pro případ, že by některá strana prodávala pivo jinde.

Zánik městského pivovaru

Městský pivovar na Obecníku díky nové panské konkurenci přicházel o odbyt, což vedlo koncem 18. století k jeho zániku. Již v roce 1850 ho však město obnovilo a pronajalo jistému Jonáši Schnurmanovi. Pivovar na Obecníku poté fungoval do roku 1872, kdy bylo zrušeno pivovarské právo a obec v souvislosti s tím rozprodala své zařízení menším pivovarům. Tímto vyvázáním zaniklo více jak staleté obecní právo na vaření piva a jeho prodej ve městě a okolí. V roce 1888 následovalo i zrušení hospody na Obecníku.

Konec pivovarnictví ve Velkém Meziříčí?

Panský pivovar v bývalém luteránském gymnáziu nicméně fungoval dál. Během jeho provozu se vystřídalo několik majitelů a nájemců. Prvým majitelem a zakladatelem byl již zmíněný Rudolf Kounic, poté zde působili např. páni Ugardové, vévoda Leopold Šlevisko-Holštynský, Marie Eleonora provdaná za vévodu Josefa z Quastaly, Eleonora Ottingen provdaná Lichtenštejnová, Leopoldina Lichtenštejnová provdaná Lobkovicová či kníže Rudolf Lobkovic. Posledním ze zámeckých pánů byl František Alfred hrabě Harrach, který pivovar v roce 1935 prodal jeho tehdejšímu nájemci Ladislavu Heidemu. Ten z něj bohužel mnoho užitku neměl. V době války byla výroba piva zastavena, v únoru 1948 byla na pivovar uvalena národní správa a v roce 1949 zde bylo vaření piva s konečnou platností zastaveno.

Obnovení vaření piva po 55 letech

Když tedy v roce 2004 došlo k otevření minipivovaru v prostorách Jelínkovy vily, obnovila se tradice pivovarnictví ve Velkém Meziříčí po 55 letech. Pivo, které se zde vaří, dostalo jméno Harrach na počest jednoho z bývalých majitelů velkomeziříčského panství. Pod touto značkou se dnes skrývá celkem 17 druhů piva.

Historie pivovarnictví v datech

1408 Velkému Meziříčí byla Lackem z Kravař udělena plná městská práva včetně práva várečného (pivo se patrně vařilo od počátku v pivovaru v obecním domě – Obecník).
1548 Král Ferdinand I. na žádost Jana z Pernštejna toto právo potvrdil.
1650 Po dlouholetých sporech mezi městem a panstvem zřídil Rudolf Kounic na úkor městských privilegií nový panský pivovar v bývalém luteránském gymnáziu. Městský pivovar na Obecníku potom koncem 18. stol. zanikl.
1850 Pivovar na Obecníku byl opět uveden do provozu. Velkostatek v reakci na to podal žalobu, že provozem obecního pivovaru trpí škodu. Soud rozhodl o částečném vyplácení náhrady města velkostatku, mezi oběma stranami došlo k dohodě a velkostatek si obecní pivovar pronajal.
1872–1888 Po dohodě s obcí došlo ke zrušení pivovarského a výčepního práva obecního, obec byla vyplacena a pivovarské zařízení z Obecníku bylo rozprodáno. Dále byl provozován pouze pivovar v bývalém luteránském gymnáziu.
1935 Hrabě Harrach prodal pivovar nájemci Ladislavu Heidemu.
1942–1945 Výroba piva byla ve válečných letech zastavena.
1948 Na pivovar byla uvalena národní správa.
1949 Vaření piva v bývalém luteránském gymnáziu bylo s konečnou platností zastaveno.
2004 Byl zahájen provoz minipivovaru v budově bývalé Jelínkovy vily – současného hotelu Jelínkova vila.

PĚSTOVÁNÍ CHMELE VE VELKÉM MEZIŘÍČÍ

Ve Velkém Meziříčí se nejen vařilo pivo, ale také pěstoval chmel. V roce 1864 založil velkomeziříčský lékař MUDr. František Skřivan v údolí „Amerika" chmelnici, kterou rok od roku rozšiřoval. V roce 1872 měl 10 chmelnic po 8 měřicích. Výtěžek z jedné míry přitom býval 50 až 300 zlatých.

Brigáda na chmelnici pro děti

Pěstování chmele bylo vítaným výdělkem školních dětí. Sklizeň probíhala o prázdninách a zaměstnávala 80 – 120 dětí plus dospělé, kteří práci řídili a dohlíželi na pořádek. Obecně platilo, že kdo seděl a nepracoval, kdo po sobě neuklidil, anebo u koho se našel roztrhaný dobrý chmel, ten nedostal kruchánek (pečivo z tmavé mouky). Kdo měl v chmelu lupínky nebo dlouhé stopky, musel ho zase vysypat na plachtu a znovu přebrat.

Na závěr sklizně bývaly tzv. doděrky. Chlapci vytáhli nejpěknější rahna s chmelem a chmel stočili na rahně do věnce. Děvčata pak upletla velký věnec pro paní Skřivanovou, sama sobě vyrobila malé věnečky a chlapcům kytky za čepice. Potom šli všichni v průvodu do města. Před domem MUDr. Skřivana se zastavili, zpívali a předali věnec paní Skřivanové. Chlapci ověnčili vozík, zapřáhli dva kozly, naložili koše, nůše, putny a kotlík na ohřívání uzenek. Za zpěvu se šlo zpátky na chmelnice, kde se jedlo, pilo, zpívalo a tancovalo. Touto veselicí každoročně končila chmelařská sezóna. Výtěžek z chmelnic většinou MUDr. Skřivan rozdal chudým rodinám.

Vysoká kvalita místního chmele

Jakost zdejšího chmele byla tak dobrá, že jej žatečtí obchodníci vykupovali za cenu chmele žateckého. Jeho kvalita byla dokonce zkoumána na vysoké škole lučební ve Vídni, kde byl svou jakostí zařazen jako chmel žatecký. Nevýhodné terénní podmínky však vadily velkoplošnému pěstování plodiny, a tak chmelařství Ve Velkém Meziříčí postupně zaniklo. Ještě dnes ale můžeme v prostoru „Ameriky" nalézt divoce rostoucí chmel jakožto pozůstatek této činnosti.

FRANTIŠEK HRABĚ HARRACH

* 1870 Traunkirchen – Horní Rakousko
+ 1937 Velké Meziříčí

František Maria Alfred hrabě Harrach se narodil 26. července 1870 v Traunkirchen v Horním Rakousku jako nejstarší z 5 dětí Alfreda Karla Harracha (1831–1914) a Anny Lobkowitzové (1847–1934), která pocházela z Velkého Meziříčí. V mládí získal tu nejpečlivější výchovu a všestranné vzdělání. Jeho hlavním vědním oborem bylo (kromě úspěšných studií vykonaných na vídeňském gymnáziu) studium práv na vídeňské univerzitě. Za zmínku stojí, že díky těžké oční chorobě absolvoval veškerá svá studia podle diktátů předčitatele.

Císařské manévry ve Velkém Meziříčí

Dne 9. dubna 1908 zemřel Harrachův strýc Rudolf Ferdinand Lobkowitz (bratr jeho matky) a odkázal mu velkomeziříčský velkostatek. O rok později se v našem městě konaly císařské manévry, kterých se mimo jiné zúčastnil císař František Josef I., císař Vilém II., arcivévoda František Ferdinand d´Este, arcivévoda Karel a další významné osobnosti té doby. Všichni tito pánové byli během manévrů ubytováni na meziříčském zámku, který – díky této vzácné návštěvě – nechal hrabě Harrach elektrifikovat.

Tragické manévry v Sarajevu

Uplynulo pět let a konaly se manévry v Sarajevu. Při cestě sarajevskými ulicemi došlo k atentátu na následnický pár – arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho choť. Tato tragická událost se odehrála v Harrachově automobilu, který řídil jeho osobní šofér Leopold Loyka. Hrabě se snažil následnický pár chránit vlastním tělem. Po atentátu svým batistovým kapesníkem smrtelně raněnému arcivévodovi setřel krev ze rtů. Kapesník, coby velmi vzácnou relikvii, poté uschoval. Návštěvníci zámku jej dodnes mohou spatřit během prohlídky zámeckých pokojů.

Pestré zájmy hraběte Harracha

Hrabě Harrach byl znám jako velký cestovatel (cestoval po Evropě, Asii i Africe). S tím souvisí i jeho vřelý vztah k umění – na zdejším zámku shromáždil umělecké skvosty z celého světa. Harrachův druhý moravský zámek v Janovicích u Rýmařova se zase pyšnil obrovskou knihovnou. Hrabě obdivoval literaturu a sám byl dokonce básníkem-amatérem, stejně jako autorem mnoha divadelních her, cestopisů a deníků.

Zvláštní zájem věnoval lesnictví a rybníkářství, přičemž spolupracoval s řadou odborníků. Nejen v odborných kruzích byl znám pro svou rybářsko-hydrobiologickou stanici, kterou zřídil na velkomeziříčském velkostatku. Mezi okruh jeho zájmů patřila také činnost na poli hospodářském, vědeckém, kulturním a dobročinném. Angažoval se v celé řadě spolků, klubů a společností s charitativním zaměřením.

Dynastie Františka Harracha

František Harrach byl celkem třikrát ženatý. Z druhého manželství vzešly dvě dcery – starší Josefa (1905–2000), provdaná Podstatzká-Lichtenstein, která zdědila zámek ve Velkém Meziříčí, a mladší Anna Marie (1906–2001), provdaná Rosty-Forgách, která získala zámek v Janovicích.

Současnými majiteli zámku ve Velkém Meziříčí jsou vnoučata hraběte Harracha – sourozenci František Karel, Maria a Jan. Ze třetího manželství se pak narodila dcera Alice (1916–2006). Jelikož hrabě neměl žádného mužského potomka, dnem jeho úmrtí v roce 1937 vymřela moravská větev Harrachů po meči.

Zdroj: Tomáš Hartman